Čtení aneb sen na oslovi seděti
Čtení
prý upadá, mladší generace údajně prakticky nečtou, a když ano, tak čtou nekvalitní text, často
zkratkovitý a plný smajlíků, což má vliv na slovní zásobu, znalost pravopisu a
schopnost vyjadřování vůbec.
Proto si šahám do svědomí a přemýšlím nad sebou a jak to mám se čtením já....
Osobně čtu ráda. Od malička. Čím jsem starší, tím ale ubývá času ke čtení,
resp. k tomu čtení v mém volnu. V práci čtu hodně pořád.
Schopnost porozumět psanému textu je jednou ze základních životních potřeb,
která mě chrání od smrti hladem. Možná čtu dokonce čím dál víc. Proto si ve
volném čase snažím vybírat kvalitní a zajímavý text. Text, po jehož přečtení
nemám zoufalý pocit ztráty vlastního času a zkrácení mého života bez většího
smyslu.
Co
od textu chci? Chci se pobavit, odreagovat, chci se něco zajímavého dovědět…… hlavně
se nechci nudit a taky se nechci pást na utrpení jiných jako kobylka na louce a
mít pak ze sebe divný pocit.
Nejsem
rozhodně nějaký literární kritik, takže moje filtry jsou z pohledu profesionála
nastavené stále dost benevolentně.
Ale
zaprvé nečtu bulvár, což je asi jasné. Nečtu ho už řadu let. Nesleduju ho do té
míry, že když zemřela např. Iveta Bartošová, tak mě informace úspěšně nějaký
čas míjela. Dostihla mě paradoxně až na pracovním jednání, kam jsem dorazila za
klientem, který už čekal na místě a krátil si čas čtením. Hned po pozdravu
vznesl poznámku o té události, málem spadl ze židle, když zjistil, že netuším,
o čem je řeč. Uzavřel to slovy: „Vy to nevíte? Tak to jste asi jediná v republice!“
Bulvár nabízí informace, které se mi nelíbí ani formou, ani obsahem. (Klidně
můžeme rozvinout divokou diskusi o kontroverzním dokumentu Dělníci bulváru,
který se tím mj. snaží zabývat.) :D
Každopádně
přínos těchto informací je nula. Navíc zastávám názor, že bulvár cílí na naše
nepěkné stránky lidské povahy ve smyslu „Bože dej, když už se moje koza nemůže
uzdravit, tak ať sousedovi taky zdechne.“ Nic nás nepotěší víc, než cizí
neštěstí. Taky zastávám názor, že negativní informace a negativní emoce v nás
opět probouzí jen to negativní – ať už jsou to nálady, nebo povahové rysy. Takže
jsem se rozhodla to nečíst. Moje rozhodnutí trvá i ve chvíli, kdy čekám u
lékaře a jediné co je v čekárně kromě reklamních plakátů k dispozici,
tak jsou vydání bulvárních novin z minulého týdne. Zkrátka si nechci kazit
den. Bez vědomí, koho ze známých osobností nachytali při nevěře, kdo má dluhy a
s kým nemluví rodina, se mi žije docela dobře.
Nečtu
ale ani knihy, které na mě působí primárně hloupě. Tedy snažím se… Takže mě s úspěchem
minula vlna „Padesátkrát našedo a na nic“. Autorce „Šedé nudy“ se rozhodně
nepodařilo to, co se zdařilo třeba Régine Deforges v knize Bouře(v
originále L´orage) a to je překvapit, zahrnout nevšední erotický příběh, který citlivě propojí s tématem partnerské lásky, která přesahuje běžné meze, jakož i smrt.
Uznávám,
že Bouře je velmi silná kniha ve všech významech toho slova a není pro každého
a v každém věku, ale rozhodně to není omezená, nudná slátanina rozmáznutá
na nekonečném množství stránek, která vás obere o mnoho času.
A
čas je, přátele, nejcennější komodita na trhu, protože čas nejde vrátit,
rozmnožit, vyrobit, jakkoliv nadstavit. Je to tak vzácná záležitost, že by s ní
mělo být nakládáno nanejvýš obezřetně ;)
Ne
vždy se mi ale podaří přešlapy vyfiltrovat důsledně. Když už k tomu dojde,
tak klidně knihu odložím, rozhodně se textem netrápím. Zkoumám ale už od začátku dost detailně,
zda to není jen další prázdný štěk. Měla bych dodat, že knihy ráda kupuju (jsem
prostě materialista, já vím), ale nepohrdnu ani veřejnými knihovnami, případně tedy e-knihami. Čímž se tedy snažím předběžným výzkumem vyhnout finančním ztrátám, v podobně
knižních kiksů.
Jednou,
až se odhodlám opustit pohodlí města (děsím se toho okamžiku, kdy to přijde) a
přesunu se s panem M. do jeho vytoužené divočiny zvané venkov, tak snad
konečně budu mít dostatečně velkou knihovnu na všechny naše společné tištěné
poklady. Pan M. tam bude mít vytoužený krb a já se v živých barvách vidím,
jak budu sedět večer ve svém čtenářském koutku, pít kvalitní víno (no, s tím
vínem nevím, sice kvalitu jako správné děvče z kraje vín poznám, ale asi to
s těmi svými průměrně 4dcl za rok nevytrhnu) a budu si při tom číst
nějakou dobrou knihu.
A
nebo taky ne, protože kolem baráku a vysněné velké zahrady bude tolik práce, že
mě z toho jako městskou holku po čase asi ranní mrtvice a večer budu
pravidelně tak zničená, že o nějakém čtení nemůže být ani řeč. Případně
maximálně budu v rychlosti projíždět na tabletu blogy s hlubokými tématy
jako jsou kosmetické recenze a koukat hlavně na obrázky(kosmetické blogy čtu moc ráda už teď ;) a to bude vrchol mé
intelektuální večerní chvilky.) :D
No
nic, zpět k tématu….
Další
věcí, kterou čtu ráda, jsou weby, které stojí za to, protože informace zde jsou
zajímavé, nevšední. Naprostým miláčkem je www.osel.cz,
kde si snadno najdete to své, pokud vás zajímá výzkum, pokrok. Posun lidské
společnosti. Kdybych měla dostatek volného času, tak jen „sedím na oslovi“ a
čtu a čtu. To je můj sen. Já osobně mám moc ráda třeba poznatky ohledně medicíny.
No,
možná bych to čtení osla ještě střídala s těmi blogy ;)
Blogy
jsou moje vášeň, moje čokoláda v dietním jídelníčku ;) Spousta z nich
dneska nabízí kvalitní text (a kvalitní fotky, za což mají můj obdiv – za tu sebekázeň,
kterou já prostě u fotek zatím nemám – takže článek o Osvětimi je stále jen
holý text bez obrázků. Ostuda, já vím.)Blogy často dnes nabízí i kvalitní
informace k širokému spektru témat. Každý by si opět našel jistě „to své“. Navíc
blogy nabízí zábavu. Taky možnost kontaktu s bloggerem, možnost diskusí,
které se občas stanou ještě zajímavější, než původní článek. Je to taková široká různorodá komunita, která mě občas fascinuje. Těmihle všemi věcmi se
stávají blogy osobnější formou. Některé blogy dneska proto čtu už i kvůli
bloggerům samotným, protože jsou mi blízcí smyslem pro humor, životními postoji,
které prezentují, podobnými zájmy. A protože jako můra přitahuje světlo, blogger přitahuje k sobě postupně podobné čtenáře, kteří občas přihodí fajn věci do diskuse.
Takže
čtu moc, nebo málo? Čtu dostatečně kvalitní text? Nebo je to se mnou ztracené? Nevím. Nejsem v tom odborník,
abych mohla soudit relevantně. Ale co můžu napsat určitě, že se ze srdce snažím
o to nejlepší možné a to tedy, aby mi mozek nezakrněl, abych neztrácela čas hloupostmi a abych se taky po práci odreagovala, pobavila, neb by mi možná časem z toho pracovního napětí hráblo. Nejen prací je člověk živ :)
A
jak jste na tom se čtením vy? Případně co čtete rádi? Klidně napište do
komentářů tipy, odkazy ;)
Děkuji
moc za komentáře, dělají mi vždy velkou radost.
Já čtu moc ráda, možná je to tím, že už taky nejsem žádná omladina, tenhle týden mi bylo šestadvacet, tak už mi pomalu začínají práchnivět kosti :D Nejraději mám klasická díla světové literatury, cestopisy, knihy o jídle, vaření, fyzice, vesmíru, chemii, wellness, biologii ... no je toho dost :) Miluji i obrazové knihy, jako třeba Země krásná neznámá. Bulvár mě vůbec nezajímá, vždycyk se směju, když vidím, jak třeba v letadle rozdávají tisk a tohle zmizí jako první :D Masové braky jako ta věc s těmi odstíny mě rovněž neberou. Děkuji za tip na osla, to jsem neznala.
OdpovědětVymazatKrálíčku, sepiš prosím článek o svých oblíbených knihách! Moc by mě zajímal tvůj výběr :)
Už jsem tak nad tím přemýšlela, že bych něco sepsala. Mám dokonce pár knih, které planuju na samostatné články, protože mi téma přijde zajímavé, zároveň nechci vše přímo prozradit, jak kniha třeba dopadne, to určitě ne , tak snad se mi podaří něco vytvořit :)
Vymazat